Pomůcky
Hůl – použití mágské hole, je jediný způsob jakým může magii provozovat i nekouzelník, nebo čaroděj, kterému došlo mana. Každá hůl má v sobě uloženo několik kouzel, které s její pomocí mohou být použity, aniž by uživatel toto kouzlo znal nebo uměl. Mágové obvykle do holí ukládají 4-5 kouzel, která používají nejčastěji, nebo menší počet velmi složitých kouzel, která by bez použití hole trvala dlouho nebo stála velké množství many. V holích bývají často uložena například vyvolávačská kouzla, aby mág nemusel kreslit vyvolávací kruh.
Hůl zpravidla bývá tak vysoká, aby její špice dosahovala mágovi k očím. Skládá se z virgy (těla) a glandemu (žaludu). Tělo bývá vyrobeno ze dřeva. Existují i hole vyrobené z kovu, ale je to méně častá varianta. Tělo slouží jako zásobník automatických kouzel. Každé kouzlo se musí na tělo napsat, či vyrýt. Pokud je v holi uloženo jen jediné kouzlo, je velice mocné. S každým dalším přidaným kouzlem se jejich účinnost snižuje. Do glandemu hole se vkládají magické kameny, ze kterých hůl čerpá manu. Kouzlení za pomoci hole tedy mága nevyčerpává.
Kniha stínů – Dala by se přirovnat k mágovu deníku. Mág si do ní zapisuje popis rituálů, kouzel a symbolů. Kreslí do ní runy a runové obrazce, popisuje magické bytosti či si zapisuje postřehy z oboru praktické magie. Knihy stínů bývají nejcennějším vlastnictvím mága a nikdy nejsou ukazovány druhým lidem. Knihy stínů mohou obsahovat kombinace slov magického jazyka i nová kouzla a rituály, na které mág přišel sám a které tedy nikdo jiný nezná. Knihy bývají často šifrovány a jsou považovány za velice cenné zboží. Pokud nějaký mág zemře, první co se druhý kouzelník pokusí získat je jeho kniha stínů. Čím mocnější mág, tím cennější jeho kniha je a tím větší je snaha ostatních čarodějů jeho knihu získat.
Prázdné knihy stínů se běžně prodávají a jsou velice dostupné. Většina mágů si potrpí na zdobné knihy vázané v kůži se spoustou tajemných symbolů. Knihou stínů však může být i prachobyčejný umaštěný sešit původně sloužící jako babiččina kuchařka.
Kyvadlo – pomůcka užívaná převážně mágy manipulujícími s lidskou myslí a hypnotizéry. Neslouží k posílení mágových kouzel, ale spíše pro snadnější udržení soustředění cíle, se kterým mág pracuje. Prostí lidé si jednoduše myslí, že správný hypnotizér či mág mysli, by měl mít nějaké kyvadlo, pokud kyvadlo nemá je to určitě amatér a od takového by se přeci dal zhypnotizovat jen naprostý blázen.
Lapač snů – tato pomůcka se do pokročilé magie dostala z šamanizmu. Někteří mágové si věší lapače snů nad lůžko, aby jej chránily ve spánku. Mág totiž není schopen ve spánku chránit svou vlastní mysl myšlenkovými bariérami před cizím vniknutím. Lapač snů sice nedokáže mágovu mysl ochránit, v případě že je však mág ve spánku „napaden“ cizím vědomím, pomůže mágovi probudit se.
Zvonkohra – pokud zvonkohra vydává zvuk, tak buď jednoduše fouká vítr, nebo se něco děje. Každý mág má svou vlastní zvonkohru a přesně ví, jaký vydává zvuk za běžných podmínek. Podle způsobu jakým cinká, dokáže obvykle poznat, zda cinká kvůli větru, nebo se jej snaží upozornit na nějaké nebezpečí. Mág se nedokáže orientovat dle cizí zvonkohry, jelikož nezná její zvuk. Tyto předměty jsou obvykle umístěny před mágovým domem či v okně ale dnes se již příliš nepoužívají, jelikož jejich zvuk ruší lidi v sousedních domech a současné zákony neumožňují mágům srazit bleskem každého, kdo si stěžuje.
Dříve, před obdobím temna, byly zvonkohry neuvěřitelně rozšířené a ve městech mnohdy nebylo jediné místo, kde by zvonkohry nebyly slyšet. Všechny obvykle patřily jedinému mágovi.